Sázava 2011

SÁZAVA

15.-18.6.2011

Účastníci: Zdeněk Láska, Míra Havlíček (Čáp), Monča Mikulová, Zdeněk Král, Laďka, Martin, Barča a Adam Doležalovi.

Nápad okusit další vodu padl už v lednu 2011 na první schůzi Šílenců. Na tom, že to bude Sázava jsme se shodli okamžitě. Po většinu vodácké sezony je sjízdná, technická (ne) náročnost se odvíjí od volby trasy, zázemí a služby pro vodáky jsou na ní na  poměrně vysoké úrovni a hlavně – Posázaví stojí za to poznat.

Abychom se vyhnuli předimenzované hlavní sezoně, zvolili jsme červnový termín. Tentokrát jsme si objednali půjčení lodí od firmy Bisport z Týnce nad Sázavou na třídenní trasu: Sázava – Čerčany – Týnec nad Sázavou – Pikovice = 52 ř. km. Při plánování byl zájem o plavbu veliký, ale 3 týdny před startem jsme museli dvě ze šesti objednaných lodí odvolat. I tak nás byla slušná partička.

15.6.2011 – STŘEDA

Kolem desáté hodiny dopolední jsme nasedali v Libštátě  na vlak směr Stará Paka – Kolín – Ledečko – Sázava. Do kempu v Sázavě jsme dorazili kolem 17.-té hodiny, postavili jsme stany a šli obhlédnout prostředí kempu a samozřejmě i místní hospůdky. Nezbytné doplňování tekutin jsme asi na hodinu přerušili sportem. Využili jsme možnost zapůjčení nohejbalového hřiště. Zjistili jsme, že v naší sestavě opravdu nepůjde o skóre zápasu, ale chvílemi i o život. Po skončení utkání jsme se bohatší o spoustu modřin vrátili k vybranému stánku. Tam bylo relativně bezpečněji. Ale to ráno…

16.6.2011 – ČTVRTEK

Po ranní hygieně, snídani a sbalení stanů jsme si převzali lodě. Před vyplutím jsme už tradičně otevřeli láhev šampaňského a společně se Sázavou ji vypili na zdárné doplutí. Po nalodění nás cca po 1,5 ř. km. čekala šlajsna Černé Budy, označená v průvodci jako nebezpečná. Proto jsme ji obhlédli ze břehu a po dohodě ji všichni zdárně sjeli, i když jsme trochu pochybovali o tom, jestli se do tak úzkého průtoku vůbec strefíme. Ale udělali jsme dobře, byla to na další dva dny jediná sjízdná šlajsna. Další jezy jsme museli překonat ojediněle po souši, většinou však vodou po svých za současného spouštění lodí přivázaných provazem. V této technice jsme se nakonec stali skoro dokonalými.

Během poměrně náročné 16-ti kilometrové trasy převážně po voleji, kdy sluníčko pražilo, vzali jsme zavděk možností osvěžit se chlazenými nápoji v několika stáncích a hospůdkách podél břehů řeky. Fyzicky dost zmožení jsme k večeru dopluli do kempu Kormorán, postavili stany a šli doplnit energii do místní hospody. K našemu údivu jsme si ještě takhle večer mohli vybrat z poměrně velké nabídky hotových jídel i polévek, napojili jsme se točenou malinovkou, abychom se vzápětí svalili do stanů a upadli do sladkého bezvědomí.

17.6.2011 – PÁTEK

Ráno slunečné a výjimečně naprosto střízlivé. Po skromné snídani z vlastních zásob jsme zase vše nacpali do sudů. Teď už zbýval vyřešit jen malý technický problém, a sice – zkontaktovat f. Bisport, protože nám (tedy posádce Martin a Adam Doležalovi) teklo celý uplynulý den do lodi.Loď nám prý vymění, ale musíme se dostat ještě asi 2 km po proudu do Čerčan. Tam taky k výměně došlo, posvačili jsme a po nutném odpočinku jsme pokračovali v cestě. Přestože jsme hlad rozhodně neměli, dohodli jsme se, že nemůžeme jen tak bez povšimnutí proplout kolem vyhlášené restaurace v Nespekách, kde mají na denním menu kachnu s knedlíkem a se zelím. To jsme ale ještě netušili, že v těsné blízkosti tohoto lákadla se nachází další hospůdka se skvělou dršťkovou za lidovou cenu. Prostě gurmánský ráj!

S totálně plnými bříšky jsme se pak vrátili na vodu a poklidným tempem pokračovali až do Týnce .V kempu pak už nacvičený scénář – postavit stany, pivko v hospůdce a pak opékání buřtů. Občerstvení jsme tentokrát měli i s donáškou. Postarali se nám o něj loňští soukmenovci z Jizery Tomáš a Šárka, kteří v Týnci obývají jednu z panelových chýší.

Malým problémem bylo shánění dřeva, ale i s tím jsme si poradili. Chlapi nasedli na lodě, vzali jednu prázdnou do vleku, na protějším břehu ji naplnili dřevem a dopravili ho po vodě do kempu.

Po příjemně stráveném večeru jsme se kolem jedenácté večer uložili ke spánku za mírného deštíku. Ten se ale během hodiny změnil v liják, následkem čehož se naše stany změnily ve sprchy a vany zároveň. Kromě Zdeňka L. a Čápa všichni statečně vydrželi ve svých promáčených příbytcích až do půl páté ráno.

18.6.2011 – PÁTEK

Při pokusu o ranní očistu jsme zjistili, že asi třetina osazenstva kempu se přechodně uchýlila do krytých umýváren a WC, tudíž probojovat se alespoň k záchodkům a neposr... se, bylo téměř nadlidským výkonem. No nic, hygiena se odkládá, v Sázavě je vody dost. Tak rychle všechno vyždímat, sbalit a šup do lodí.

Poslední úsek našeho výletu (Týnec – Pikovice) je ve vodáckém průvodci označen jako náročnější, ale vodácky záživnější. Po celé délce trasy jsou v cca 2 km odstupech šlajsny, které se při troše odvahy a zkušenosti dají sjet. Kromě dvou. Z Týnce jsme vyjeli moc brzy, proto se nám prvního občerstvení dostalo až na Lesním jezu, odkud jsme pak odplouvali s o mnoho lepší náladou.

Adrenalinové zážitky nás nečekaly jen na šlajsnách, ale i v místy dravém proudu řeky, mezi spoustou obr kamenů. Došlo i na  koupání, byť ne zrovna chtěné

Pak nás ještě čekalo překonání nebezpečného jezu Kaňov v obci Krhanice. To jsme si opravdu užili! Nad bezpečností zvítězila lenost a tak trochu i naše šílenství. Doporučenou cestu po souši dle návodu na vodácké mapě jsme nahradili krkolomným sestupem vodou podél šlajsny. S loděmi a celým nákladem jsme se asi hodinu posouvali chůzí vpřed po kluzkých kamenech v poměrně prudkém proudu vody . Zmáchaní a potlučení jsme se pak rádi usadili do kanoí a pokračovali až do Pikovic po vcelku klidné vodě.

Po vrácení lodí nás čekal ještě jeden sportovní výkon – výstup se vším naším vybavením, těžším o několik kilo vody na železniční zastávku Petrov u Prahy.

Zpáteční cesta vlakem probíhala zprvu v duchu totálního vyčerpání, ale z Prahy, kde jsme se posilnili jídlem, pitím a silnou kávou, byla cesta už tradičně bláznivá. V Turnově se s námi spolucestující ve vagoně loučili s nepředstíraným nadšením. Upřímně, kdo by chtěl dobrovolně víc než inhalovat zasychající směs vody, bahna  a kdovíčeho ještě… No fuj!

Železniční zastávka Libštát – a jsme zase doma….